Probdělé noci
změní se v šálku čaje
ve snová rána
Nejsem soutěživý člověk a zásadně nikdy nic nevyhrávám, o to větší radost jsem měla, když mi domů přišel balík s čajovou konvičkou, malou sbírkou čínské poezie a asi dvanáct krabiček sáčkového čaje. Bude tomu asi půl roku. Vítězství mi zajistily ty tři řádky výše.
Haiku je opravdu stará básnická forma jejíž domovinou je a vždycky bude Japonsko. Už kdysi Jack Kerouac v nich našel zalíbení a o haiku se vyjádřil takto: "Haiku vynalezli a zdokonalovali japonští básníci několik století a má to být úplná báseň o sedmnácti slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích."
Forma haiku je založená na pevně daném počtu slabik - pět, sedm a zase pět. Obsahově se většinou jedná o přírodní lyriku. Toliko k teorii. Já mám na haiku ráda to, jak několika málo slovech dokáže říci někdy opravdu hodně.
Prakticky to je pro mě často dobrý způsob se odreagovat a tak nějak rozepsat. Psaní mě neskutečně baví, ale ne vždycky mám slinu. No a někdy nemám slinu opravdu hodně dlouho, až mám pocit, že opravdu nutně potřebuji něco napsat. Haiku se nabízí způsob, jak se vypsat jednoduše, na pár řádcích a relativně bez větší námahy, protože tak nějak mě vždycky něco napadne. Že většina mých haiku je o ne zrovna pozitivních emocích, asi o něčem vypovídá.
Haiku je opravdu stará básnická forma jejíž domovinou je a vždycky bude Japonsko. Už kdysi Jack Kerouac v nich našel zalíbení a o haiku se vyjádřil takto: "Haiku vynalezli a zdokonalovali japonští básníci několik století a má to být úplná báseň o sedmnácti slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích."
Forma haiku je založená na pevně daném počtu slabik - pět, sedm a zase pět. Obsahově se většinou jedná o přírodní lyriku. Toliko k teorii. Já mám na haiku ráda to, jak několika málo slovech dokáže říci někdy opravdu hodně.
Prakticky to je pro mě často dobrý způsob se odreagovat a tak nějak rozepsat. Psaní mě neskutečně baví, ale ne vždycky mám slinu. No a někdy nemám slinu opravdu hodně dlouho, až mám pocit, že opravdu nutně potřebuji něco napsat. Haiku se nabízí způsob, jak se vypsat jednoduše, na pár řádcích a relativně bez větší námahy, protože tak nějak mě vždycky něco napadne. Že většina mých haiku je o ne zrovna pozitivních emocích, asi o něčem vypovídá.
Ticho střídá smích.
Vítr čechrá mi vlasy.
Volám a ty nic.
Na zem dopadl
krvavá list javoru,
když vzdálil ses mi.
Křičím do rána,
hledám tu sebe sama
kdesi v širé tmě.
Příliš studený
je déšť, co padá stále
na moji hlavu.
Haiku jsem nikdy na chuť nepřišla jako psavec, ale moc ráda si je přečtu. Já mám ráda poezii, ale psát ji prostě neumím. Jsem spíše prozaik. :-D
OdpovědětVymazatA ta konvička je nádherná. Mám moc ráda bílé nádobí bez okras.
Taky jsem spíš prozaik, ale jednou za čas zkouším i něco zabásnit:)
VymazatVždycky jsem obdivovala a obdivuji na lidech, co píšou poezii přesně toto: dokázat v tak málo slovech vystihnout tak moc všeho. Já to prostě neumím, musím se vykecávat. :D
OdpovědětVymazatI pro mě je to úspěch, když se to náhodou povede a nemusím plýtvat slovy :D
VymazatNádherné tři řádky. Smekám ;)
OdpovědětVymazatDěkuji:)
Vymazat