pátek 3. listopadu 2017

Sáček nebo život!

posledních několik měsíců přemýšlím o věcech, o kterých jsem před tím nepřemýšlela. Například: "Vážně ten banán potřebuji strčit do pytlíku?"
Nejsem zero waste a bojím se, že ani nikdy nebudu, protože některých výdobytků odpadotvorného průmyslu se tak nějak odmítám vzdát. Ale když vidím lidi na ulicích ověšených igelitkami, připadám si jak na nějaké hodně podivné planetě.

neděle 22. října 2017

Filolog, těší mě

Tento blog spal - tak jako jsem spala já (a možná ještě spím).
Faktem je, že poslední, řekněme třetina roku, byla opravdu náročná a já se sotva plazila.
Už několik měsíců vyhlížím, kdy se dostaví ta kýžená úleva: dopsala jsem bakalářku, dokončila semestr, dokončila školu, získala titul.. udělala přijímačky, nastoupila na další školu...
Ale život mi dal víc otázek než odpovědí.
(To je tak, když po více jak dvaceti letech života zjistíte, že jediné co umíte, je chodit do školy.)
Holka prober se! Zvládla si to! - Snažím se mít z toho radost, ale ono to nějak nejde. K tomu dost přispívá i fakt, že ačkoliv jsem úspěšně státnicovala na začátku června, slavnostní sponzi jsem měla v polovině října. - Áno, čtete správně. Víc jak tři měsíce čekáte, než vám ráčí předat diplom, zatímco vy jste už dávno v plném proudu dalšího semestru na další škole. To opravdu ztrácí veškeré kouzlo. Měla jsem sto chutí se na to vykašlat a vzít si diplom hned bez těch ceremonií kolem. (Ale to jsem našim udělat prostě nemohla. Možná to taky znáte.)

Takže co ze mě to vlastně vylezlo? Filolog.... prosím neplést s filozofem (to by mi ještě tak scházelo).

středa 25. ledna 2017

Tři měsíce bez šamponu

"Jakože cože, on si někdo nemyje hlavu?! To musí bejt dobrej kekel. To je zas nějaká slavná alternativní metoda těch, co chtěj všechno přirozený, organický, bio, eko, raw, posvěcený šamanským rituálem a kdoví co všechno ještě" - No přibližně podobným směrem se ubíralo moje myšlení, když jsem o tom slyšela poprvé. Řeč je o tzv. "no poo metodě" a čím víc jsem si o tom přečetla, tím víc mi to dávalo smysl.  No jen ta odvaha chyběla. 

Nakonec jsem usoudila, že bych to chtěla zkusit - třeba jen na nějakou přechodnou dobu, třeba někdy, až v létě, až za rok... až...
Přišel podzim a to pro moje vlasy obvykle znamená, že mě opustí - doslova. Padají, lámou se, elektrizují. Nikdy ve svém životě jsem jsem s vlasy vlastně nebyla spokojená, ale v zimním období jsem z nich doslova nešťastná. Vlasy mám možná dlouhé, ale absolutně bez života, a když se začaly se začátkem podzimu opět objevovat všude jen ne na moji hlavě, řekla jsem dost, jdu do toho, horší už to být nemůže.

úterý 20. prosince 2016

Jakým směrem se vydal blogový svět a je to správná cesta?

K blogování mě kdysi přitáhla euforie z toho, že si naše rodina konečně pořídila internet. Mě bylo tenkrát kolik? 10? 11? Nevím. Už je to pár let, co jsem s nadšením listovala internetem a ze všeho byla paf. Okamžitě jsem zatoužila přispět se svou troškou a hledala nejjednodušší způsob, jak si založit svou webovou stránku. 
A tak jsem střídavě zakládala a zase rušila stránky pod doménami jako byly estranky.cz nebo blog.cz. Neměla jsem tucha o čem psát. U ničeho jsem nevydržela dlouho(což mi zůstalo dodnes) a nikoho to nezajímalo. 
Pamatuji si ty časy jako dneska. Tenkrát si blogeři ještě hráli s češtinou a občas z toho vylezlo z pár skvostných shitů. Měli jsme kusovky, bleskovky, řetězáky, jednorázovky, spřátelené blogy skryté pod zkratkou SB. Ovšem soutěžím se říkalo soutěž nikoliv giveaway(což je snad to nejpříšernější slovo, co jsem kdy slyšela). TaKy PřIšLy ČaSy, KdY sE pSaLo NěJaK tAkTo. - A po tom se mi nestýská ani trochu.
Byla to děsná doba, kdy nikomu na mozek nelezly myšlenky o slávě, nikdo nebyl v televizi a nikdo nevydělal ani prd. V souvislosti s naší činností nebyla spojená žádná celostátní soutěž s nóbl galavečerem a hudebním programem.  Byli jsme mladí, natvrdlí, kopírující a nikoho jsme nezajímali. O to víc pak mezi touhle změtí výkřiku pseudo originality a marné snahy po sobě v kalných vodách internetu dát vědět vynikli ti, kteří psali s rozumem a o rozumných věcech. Takoví se hledali těžko, ale věděli jste, že někde tam hluboko budou. Já se vykvajzla na publikování holonesmyslů a začala psát vlastní básně a povídky, což se setkalo se mnou doposud nepoznaným úspěchem. Ahá! Heuréka, takhle to chodí. S tím jsem ovšem taky sekla(viz informace o dva odstavce výše).

Nějakou dobu blogový svět fungoval beze mě(a vůbec jsem mu nechyběla). Po mém neslavném "comebacku" jsem se tak nějak nestačila divit, co všechno se změnilo.

sobota 3. září 2016

Lidský tvor je od přírody sběratel

Jako malá jsem sbírala pohledy(hlavně ty s kočičkama), pak poštovní známky a pak autobusový jízdenky. (A taky pokémony, ale kdo ne..) A taky jsem sbírala ty malé porcelánové figurky zvířátek. Ze všeho jsem tak nějak vyrostla, ale tahat na hnízdo jsem ve skutečnosti nikdy nepřestala. 

úterý 26. července 2016

Dětský svět je kouzelný

Někdy mám pocit, že jsme vyrostla moc rychle. Příliš jsem se těšila do světa velkých dospěláků. A taky jsem všude byla skoro nejmladší. Možná to bylo nedostatkem vrstevníků, touhou být dospělá a samostatná.

Žiji v rodině, jejíž nejmladším členem je širokodaleko můj osmnáctiletý bratranec. Díky své drahé polovičce jsem v současnosti "vyvdala" čtyři neteře a čtyři synovce(číslo dost možná není konečné), kdy nejstaršímu bude sedm let.
Čím víc času s dětmi trávím, tím víc si uvědomuji, jak dávno tomu je, kdy jsem byla stejná. Absolutně nerozumím jejich žvatlání, hrám, logice. Není to jen střet dvou generací, ale i dvou vesmírů. A když mám pocit, že naše mysl od sebe nemůže být vzdálenější, CINK a já si uvědomím, jak moc toho ve mně ještě zůstalo.

středa 1. června 2016

Rok staré vzpomínky

Hrozně ráda se prodírám fotkami z minulého roku, protože to byly jedny z mých nejlepších prázdnin vůbec. Na vysoké je strašně super, že pokud se moc necicmáte se zkouškami, tak máte fůru volnýho času. Aspoň teda já, protože ten školní rok je opravdu krátký, zkoušek není moc a praxi žádnou nemám. Takže to je tak, když si vybíráte obor... že absolutně nevím, k čemu mi bude je věc druhá.
Červenec jsem trávila v Bavorsku - sama, jen s místními domorodci a považuji to za tokové malé překonání sebe sama. Protože sem si uvědomila, že strávit delší čas v cizině je poměrně hlína a překonat jazykovou bariéru není žádný problém. Občas to bylo trochu o nervy, ale když se snaží obě strany, je to vážně sranda. Takže pro ty, kteří se vždycky báli vycestovat někam na delší dobu, vážně se toho nebojte. Nemáte vůbec tušení, jak rychle si na to všechno dokážete zvyknout.    

úterý 24. května 2016

Vše již bylo řečeno

Není třeba cokoliv dodávat. 
Přesto zakládám tento virtuální prostor ničím se nelišící od těch předešlých a následujících. 
A právě o to tady jde. O prostor... O prostor, kde bych mohla ventilovat své myšlenky bez ohledu na to, jak hodnotné budou. Moje stavy, nálady nebo prostě jen cajdy, které uznám za konzervování hodné.
Čti, jestli tě to zajímá. Komentuj, když se ti chce. Vejdi a neuškoď. A nebo uškoď, když ti to udělá radost. Zaposlouchej se do ticha a uslyšíš jeho kvílení. 
Proč? Protože se mi chtělo. Protože můžu. Protože když je to napsané, vypadá to trochu líp. Protože proto.
Howgh